Marek Kozák - Rachmaninoff: Transcriptions

Sergei Rachmaninoff (1873–1943) – original compositions (Lilacs, Daisies), transcriptions: Johann Sebastian Bach – Partita No. 3. in E major, BWV 1006. Franz Schubert – Wohin? Felix Mendelssohn – Scherzo. Modest Petrovich Mussorgsky – Hopak. Georges Bizet – Minuet. Fritz Kreisler – Liebesfreud, Liebesleid. Franz Behr – Polka de W. R. Pyotr Ilyich Tchaikovsky – Lullaby. Nikolai Rimsky–Korsakov – Flight of the Bumblebee. Franz Liszt – Hungarian Rhapsody No. 2 Marek Kozák – piano 🇬🇧 To this day, Rachmaninoff’s four concertos remain a touchstone for pianists around the world. His piano transcriptions of music by other composers (and of two of his own songs) do not attract so much attention, but what they tell us about the composer and his life is just as interesting. His arrangements place him alongside Liszt and Busoni, masters of the genre, whose transcriptions are both tributes to the originals and unique creations with a sonic aesthetic of their own. Rachmaninoff wrote most of his transcriptions between 1921 and 1929, when he was busily performing concerts and making recordings. On the concert stage, they allowed him to demonstrate his phenomenal technique. Among the supreme examples of his transcriptions are Mendelssohn’s popular Scherzo from the incidental music to A Midsummer Night’s Dream and three movements from Bach’s Partita in E major for solo violin, BWV 1006. The 1941 arrangement of Tchaikovsky’s Lullaby from the cycle Six Romances brings Rachmaninoff’s entire oeuvre to a symbolic conclusion as a remembrance of his revered teacher and of an extraordinary human being. Each transcription bears witness to the humility and profound integrity of the composer’s approach to such arrangements. Virtuosity, integrity, and humility are no less characteristic of the performer on this recording. Following his successful debut album featuring neglected Czech piano concertos (Kovařovic, Bořkovec, Kaprálová – Supraphon 2024), Marek Kozák demonstrates his mastery even in this – only seemingly – unassuming genre. Rachmaninoff in the hands of Marek Kozák – mastery without ostentation --- 🇨🇿 Rachmaninov v rukou Marka Kozáka. Mistrovství bez okázalosti. Rachmaninovovy čtyři koncerty jsou dodnes prubířským kamenem světových klavíristů. Jeho klavírní transkripce skladeb jiných autorů (i vlastních dvou písní) nepřitahují takovou pozornost, ale o skladatelových kvalitách a životě svědčí neméně zajímavě. Zařadil se po bok mistrů tohoto žánru Liszta a Busoniho, jejichž transkripce jsou zároveň poctou originálu i svébytným výtvorem s novou zvukovou estetikou. Většinu svých transkripcí Rachmaninov napsal v letech 1921–29, kdy hodně koncertoval a nahrával; na koncertním pódiu v nich mohl předvést svou fenomenální techniku. K vrcholům této jeho tvorby patří Mendelssohnovo populární Scherzo z hudby ke hře Sen noci svatojánské a tři části Bachovy houslové Partity E dur BWV 1006. Čajkovského Ukolébavka z cyklu Šesti romancí v roce 1941 symbolicky uzavírá celou skladatelovu tvorbu – jako vzpomínka na svého obdivovaného učitele a vzácného člověka. Každá z transkripcí je svědectvím o skladatelově pokoře a vnitřní poctivosti, se kterou k nim přistupoval. Virtuozita, poctivost a pokora neméně charakterizují i interpreta této nahrávky. Po svém úspěšném debutu se zapomenutými českými klavírními koncerty (Kovařovic, Bořkovec, Kaprálová – Supraphon 2024) Marek Kozák prokazuje své mistrovství i v tomto – jen zdánlivě – nenápadném žánru. Sergej Rachmaninov (1873–1943) – vlastní skladby (Šeřík, Sedmikrásky), transkripce: Johann Sebastian Bach – Partita č. 3 E dur BWV 1006. Franz Schubert – Wohin? Felix Mendelssohn – Scherzo. Modest Petrovič Musorgskij – Hopak. Georges Bizet – Minuet. Fritz Kreisler – Liebesfreud, Liebesleid. Franz Behr – Polka de W. R. Petr Iljič Čajkovskij – Ukolébavka. Nikolaj Rimskij–Korzakov – Let čmeláka. Franz Liszt – Uherská rapsodie č. 2 #marekkozak #rachmaninoff #supraphon