STAREJ DUB

Uprostřed luk, kde vítr v trávě zpívá stojí ten obr,co k nebi větve pne Kůra je vrásčitá a na slunci se kroutí stovky let tu tiše pevně stojí, neuhne Viděl koňský povozy i první auta slyšel dětský smích i pláč, co bolel Každý letokruh je jedna dlouhá zpráva pod tou hustou korunou svůj příběh vyprávěl Nepotřebuje mluvit, abys rozuměl stačí položit čelo na jeho kmen pak cítíš sílu co se v něm skrývá Cítíš tu moudrost, kterou jsi zapomněl Starý dube, ty jsi paměť země v tvých listech šeptá pradávný čas Když lidi přijdou a opřou se jemně v tvým tichu najdou klid a ztracenej hlas Objímáš je stínem, hladíš kůrou dlaně víš víc, než knížky můžou vyprávět víš o každém trápení, co v lidech plane jsi kotva, co drží náš rozbitej svět Nepotřebuje mluvit, abys rozuměl stačí položit čelo na jeho kmen pak cítíš sílu co se v něm skrývá Cítíš tu moudrost, kterou jsi zapomněl Chodí k tobě milenci i starci každý nese v srdci těžkej vak Obejme tě holka v letní sukni zavře oči, dýchá zlehka,prostě je to tak On cítí tlukot srdcí a všechny lidský přání všechny ty sny, co se v noci zdají zažil bouře, blesky i krutý mrazy on jen moudře rostl a vytrval Nepotřebuje mluvit, abys rozuměl stačí položit čelo na jeho kmen pak cítíš sílu co se v něm skrývá Cítíš tu moudrost, kterou jsi zapomněl Starý dube, ty jsi paměť země v tvých listech šeptá ten dávný čas Když lidi přijdou a opřou se jemně v tvým tichu najdou klid a ztracený hlas Nepotřebuje mluvit, abys rozuměl stačí položit čelo na jeho kmen pak cítíš sílu co se v něm skrývá Cítíš tu moudrost, kterou jsi zapomněl rosteš tu sto let a to je dost Stojíš tu dál jak živoucí most